Námořní chronometr H4 je jedním z nejvýznamnějších hodinářských vynálezů historie. Tento přístroj, který umožnil přesné určování zeměpisné délky na moři, byl výsledkem několikaletého úsilí anglického tesaře Johna Harrisona.
John Harrison (1693–1776) byl anglický tesař a hodinářský samouk, který se proslavil svou prací na řešení problému zeměpisné délky. V 18. století bylo určování polohy na moři velkým problémem, což často vedlo k lodním neštěstím. Britská vláda proto roku 1714 vyhlásila tzv. Longitude Act, který nabízel vysokou finanční odměnu (až 20 000 liber) tomu, kdo vyvine spolehlivý způsob určování zeměpisné délky na moři.
Konstrukce a vlastnosti H4
Harrisonova předchozí zařízení H1, H2 a H3 byla velká a komplikovaná. Teprve model H4, dokončený roku 1759, přinesl průlom. Byl velký asi jako kapesní hodinky (průměr cca 13 cm), což bylo v té době nevídané.
- Přesnost: H4 dokázal udržet čas s odchylkou pouhých 5 sekund za měsíc, což bylo mimořádně přesné.
- Mechanismus: Hodiny měly bimetalový teplotní kompenzační oscilátor a speciální ložiska minimalizující tření.
- Úspěšný test: Roku 1761 byla H4 testována na plavbě do Jamajky, kde po 81 dnech vykazovala odchylku jen – 5,1 sekundy, což odpovídalo chybě v zeměpisné délce přibližně 1,25 námořní míle (asi 2,3 km).
Důsledky vynálezu
Přestože Harrison splnil podmínky Longitude Act, získání celé odměny se neobešlo bez potíží. Královská komise zpochybňovala jeho metodu a peníze mu byly vypláceny postupně. Nakonec, až po zásahu samotného krále Jiřího III., obdržel v roce 1773 většinu slíbené sumy.
Harrisonova práce otevřela cestu k sériové výrobě přesných chronometrů, které se staly klíčovým vybavením námořních flotil po celém světě.
H4 představuje nejen technický pokrok, ale i důkaz odhodlání a vynalézavosti jednotlivce, který dokázal změnit světovou navigaci.
Zdroj obrázků: watchesbysjx.com, rmg.co.uk
